Alzheimera, bohužel, nezastavíte
Jestliže se Vám dostane do těsné blízkosti Alzheimerova choroba, uvědomte si, že budete muset myslet na postiženého člověka, ale hlavně také na sebe. Není to myšleno sobecky, jak by se mohl někdo mylně domnívat. Ale Vy musíte být v naprosté pohodě a zcela vyrovnaní, abyste mohli zvládat tak obtížnou životní situaci, ze které, bohužel, není návratu.
Musíte vědět, co Vás čeká.
Nejen to, že byste měli vědět, co tak odporná nemoc, která se zcela nenápadně a plíživě usazuje v člověku Vám blízkému, obnáší. Ale musíte být smířeni i s tím, že způsobuje neodvratitelný průběh změn, na který se musíte připravit.
Jenže ono se to řekne. Připravte se na to, že člověk, který Vám dal život, staral se o Vás od narození, vysedával celé noci u postele, když jste měli horečku. Že člověk, který s Vámi prožíval Vaše první úspěchy, ale i neúspěchy, onemocněl chorobou, která způsobuje, že Vás za nějaký čas přestane poznávat. Nevzpomene si na nic, co jste spolu prožívali.
Jde to vůbec? Připravit se? Jak?
Není to jednoduché! Je to velmi těžké. Ale rozhodně nesmíte počítat s tím, že nyní lásku, kterou jste celý život dostávali, můžete nyní vrátit. Přece nemocného člověka nedáte někam do ústavu? Bohužel, nesmíte přemýšlet tímto směrem. Chodíte do práce, máte své povinnosti a tím, že si nemocného člověka necháte doma, mu můžete uškodit.
Člověk, který onemocněl Alzheimerem, nemůže být ani minutu sám. A ruku na srdce, na to Vaše síly nestačí. Proto musíte zajistit nový domov pro blízkého člověka, kde se nejlépe postarají o jeho potřeby a nedopustí, aby došlo k nějakým úrazům, nebo odchodům z domova.
Alzheimerova choroba je prevít, který překřížil Vaši společnou pouť životem. Ale Vy, ani nikdo jiný ji neporazí. Jen léky mohou zmírnit její průběh. A potom už jen trpělivost, empatie, pochopení, láska a nekonečná víra v to, že nemocný člověk začal žít v docela odlišném světě, ve kterém je spokojený, je jediné, co Vám zbývá. Čím se můžete obrnit proti Osudu.