Moje učitelství
Jako dítě jsem si přála být učitelka. Ale to asi jako každá holčička. Protože učitelka je takové povolání, které se asi všem líbí a je to úplně pohodové zaměstnání, protože každý den máte jiný. A nejedná se tam o žádný stereotyp. Navíc je to taková práce, že tam nikdy nejste sami. No jenom si představte, kdybyste učili třeba například prázdnou třídu? Toto se vám nikdy nestane. Pokud máte rádi lidi a přítomnost lidí, tak je pro vás učitelství jasná volba. A myslím si, že vás to bude taky bavit. Navíc pokud máte hodně rádi děti, tak učitelství je pro vás velmi vhodné zaměstnání. Je to skvělé v tom, že vlastně vystudujete vysokou školu pedagogickou a ihned můžete nastoupit na další školu. Ovšem tam už se nebudete učit vy, ale vy budete učit děti.
Já mám kamarádku, která je učitelka a moc jí to baví. Ona taky vždycky říkala, že touží po dobrém vzdělání a chce dělat takovou práci, která jí bude bavit. Taky mi kamarádka řekla, že chce vzdělávat jiné děti. Protože kamarádka si myslí, že vzdělané děti jsou naše budoucnost. A já s tím musím souhlasit, protože jenom vemte, jak by bylo prima, kdyby se všichni dobře učili. A je pro vás taky vzdělání velmi důležité nebo není? Já mám syna, kterého chci taky dát na lepší školu, aby měl dobré vzdělání. Protože podle mého názoru si myslím, že kdo má dobré vzdělání, tak má otevřené dveře do světa.
Člověk s dobrým vzděláním si může vybrat práci, jaká by se mu líbila. Je jasné, že se základním vzděláním člověk si nemůže vyskakovat a musím vzít v práci, jaká je. Pokud tedy nějakou práci bez vzdělání najde. A taky není vhodné, když někdo někoho do vzdělání nutí. Tohle dělal kdysi můj otec mému bratrovi. Bratr chtěl jít pouze na výuční obor, ale otec z něj chtěl něco lepšího. Dopadlo to tak, že tedy bratr šel na střední školu, ale nedodělal ji, protože mu učení nešlo. Tady je vidět, že z donucení není nic dobrého.